ROZHOVOR: Budování oděvní firmy v Nepálu

Rodinná rozrůstající se firma vyrábí oblečení podle různých návrhů a hlavně z kvalitních materiálů. Následně ho prodává nejenom doma v Nepálu, ale hlavně exportují do celého světa včetně Česka.

Jedním z míst, kde se dají vrýrobky koupit, jsou i naše prodejny.

Namasté  Mr. Aryal, pověz nám něco o tvojí firmičce, jak dlouho už je na světě a jak to vlastně začalo?

Všechno začalo před 27 lety, když jsem se i s rodinou přistěhoval do Káthmándú z malé vesničky v oblasti Gorkha. Bylo to krásné místo, protože ale pocházím ze šesti dětí, bylo pro rodiče velmi těžké uživit nás všechny z malého políčka. Tatínek se nakonec rozhodl, že si bude přivydělávat drobnými opravami oblečení pro naše sousedy a jejich děti. Zjistil, že ho to vlastně baví a začal to učit i mě. A mně se ta práce líbila. Proti práci na poli to bylo vlastně lehké a zábavné. A tehdy jsem si řekl, že je mým snem mít nějakou malou krejčovskou dílnu.

Jaké bylo začít s výrobou oblečení v Nepálu?

Začátky v Káthmándú byly velice těžké. Začínal jsem se dvěma stroji, které byly staré. Na jednom šil tatínek a na druhém já. Lidé nás tu neznali, tak jsme nejdřív pracovali téměř zadarmo, než pochopili, že jsme šikovní a můžou nám věřit.

Kolik lidí u tebe pracuje? A jak to to chodí s pracovníky? Máte pohovory než někoho přijmete, jako v Evropě

Teď už máme vlastně docela velkou dílnu. V jedné místnosti jsou krejčí. Strojů tam je už více než 30. A ve druhé místnosti 2 střihači a jedna paní, která kontroluje kvalitu. Pohovory neděláme, to je takové dost divné, že? Vše funguje na doporučení. Někdo přivede svou ženu, ta pak sestru, tak pak manžela a takhle to jde dál.

To je moc hezké, kéž by to tak fungovalo i u nás. Je zvykem mít rodinnou firmu, nebo každý člen rodiny pracuje jinde?

Naše firma je rodinná a i kolem mají lidé většinou rodinné firmy. Můžete si tak lépe věřit a snáz řešit problémy. Ale je pravda, že v poslední době už hodně lidí cestuje za prací do zahraničí a je to i snem našich dětí. Takže komu jednou svou firmu předám, zatím netuším.

Doufám, že to nakonec dobře dopadne a vaše firma bude pokračovat v rodinné tradici. Jak to chodí s tvorbou? Jak vymýšlíte nové modely a odkud berete inspiraci?

Ze začátku jsme šili pro místní trh. Ale pak přišla jedna firma z Francie se svými střihy, a to nás posunulo o dost dál. Pak nás objevila vaše firma (SANU BABU) a od té doby děláme 80 % produkce jen pro vás. Nejdřív jsme dováželi látky z Indie a šili z nich, protože v Nepálu nebyl dostatek kvalitních látek, ale to už se hodně zlepšilo. Teď to funguje většinou tak, že máme váš střih a vy si vybíráte látky, ze kterých model ušijeme.

Jak to u vás chodí s konkurencí? Existuje tu nějaká "rivalita", nebo jste všichni přátelé a pomáháte si?

Konkurence je velká. Jakmile přijdete s něčím novým, během měsíce to někdo okopíruje a vydává to za vlastní model. Je to smutné, ale uhlídat to téměř není možné.

To je velice podobné asi všude na světě. A co zákazníci? Dodáváte oblečení do celého světa? A do které země dodáváte nejvíc?

Zákazníci jsou fajn. Troufnu si říct, že teď už jsme přátelé. Znají se naše rodiny, děláme společné večeře a snažíme si vzájemně pomáhat. Nejvíce oblečení teď dodáváme pro SANU BABU do České republiky a pak máme pár zákazníků z Francie a jednoho malého z Mexika.

Liší se požadavky jednotlivých zákazníků? Upravují si vaše modely a šijete na zakázku, nebo odebírají přímo vaši tvorbu?

Požadavky se velmi liší. I střihy jsou různé. Ve Francii jsou asi všichni menší než v Čechách. Vlastní tvorbu moc nemáme. Návrhářů v Nepálu je pár, a ti jsou dražší, takže z 90 % šijeme podle návrhů a střihů našich zákazníků.

Prodáváte zboží i v rámci Nepálu, nebo se soustředíte jen na export? A jak si vás zákazníci najdou?

Teď už šijeme jen na export. Přeci jen střihy jsou jiné než tradiční nepálské oblečení. A zákazníci si nás najdou, když se jim líbí, co děláme. Máme jeden obchod v oblasti, kde chodí hodně turistů. Prodáváme tam věci, kterých jsme ušili víc. Vždy se najde něco, co má chybu, a to pak nemůžeme na export dodat. Občas se pak stane, že si to nějaký cizinec koupí, pak ho zajímá, kde se to vyrábí a chtěl by s námi spolupracovat. Jen se snažíme dodržovat, aby nikdy nebyl ze země nebo města, kam už dodáváme.

Pozorujete za posledních 10 let nějaké změny v podnikání a jaké?

Situace je náročná. Ceny se zvyšují, nároky na kvalitu také a jak už jsem říkal, hodně mladých lidí odchází do ciziny. Být krejčí už není tak prestižní, jako to bylo kdysi. Snem většiny mladých Nepálců je pořídit si vlastní hotel nebo podnikat v IT. Je to těžké. My ale nabízíme slušné zacházení, máme společné obědy a když třeba potřebujeme pracovat déle, protože nestíháme dodat vše včas, platíme lidem i odvoz domů. To se hodně rozkřikne, takže zatím o zaměstnance nemáme nouzi.

Chcete ještě něco vzkázat čtenářům závěrem tohoto rozhovoru?

Chci jen říct, že Nepál je krásná země, která ale potřebuje, aby se tu lidem dobře žilo. Potřebujeme práci, ne dotace. Proto si i velice vážím všech našich zákazníků, kteří umožňují mé rodině a i našim zaměstnancům pracovat a důstojně žít. Ne všichni, kteří tvrdí, že pomáhají, to skutečně dělají. V Evropě mají navrch slova a nikdo si nezjišťuje, jaká je realita. Ale jsem šťastný za každého, kdo to dělá jinak a za každého, kdo umí ocenit poctivou ruční práci a koupí si od nás třeba nějaké pěkné šaty nebo košili. Moc zdravím všechny do České Republiky.